h1

Vojenská tradice

George Bibb Pickett Jr. (ASN 0-23932) se narodil 20. března 1918 ve městě Montgomery, Montgomery County v americké Alabamě. Jeho pradědou byl Col. Albert James Pickett (1850-1899), který velel pluku konfederační armády během Občanské války a jehož bratrem byl Maj. General George Edward Pickett (1825-1875), jenž vedl útok s 12 500 vojáky na Gettysburg, v historii též známý jako "Pickett's Charge". Vojenskou tradici následoval a v roce 1936 vystudoval Tennessee Military Institute, ale do armády ihned nevstoupil. Pracoval se svým otcem ve stavební firmě. V roce 1937 byl přijat na West Point, který ukončil v roce 1941. Při studiu na West Pointu kvůli vtípkům byl často povoláván na kobereček k Lt. Col. Omaru N. Bradlymu, který se později stal čtyř-hvězdičkovým generálem. V prosinci téhož roku si vzal svoji manželku Beryl Robinson (1924-1980).

Hrdina od Bastogne

Jeho první jednotkou se stala 11th Armored Division, kde vykonával službu výkonného důstojníka u 42nd Tank Battalion. S touto jednotkou přišel do Evropy 16. prosince 1944, která se měla připojit k zadržování nepřítele v oblasti přístavního města Lorient v severozápadní Francii. Téhož dne podnikly německé jednotky ofenzívu v belgických Ardénách a tak byla 11th Armored Division povolána držet sektor v oblasti francouzských měst Givet a Sedan podél řeky Meuse. 30. prosince vyrazila do útoku a hlídala důležitou cestu mezi belgickými městy Neufchâteau a Bastogne. George B. Pickett obdržel za tyto bojové akce medaili Bronze Star. Později ještě obdržel Silver Star a dvakrát mu bylo uděleno Purple Heart za zranění v boji.

V polovině dubna roku 1945 je přidělen jako velitel k 64th Armored Infantry Battalion na žádost velitele 16th Armored Division Brid. Gen. Johna L. Pierce, který vnímal potřebu mít zkušené velící důstojníky ve své divizi, která přišla teprve 11. února 1945 a neměla za sebou žádnou bojovou zkušenost.

Osvobození Plzně - Pickett's Charge No.2

Maj. George B. Pickett Jr. byl pro útok na Plzeň přidělen jako velitel Task Force A, která spadala pod Combat Command B (CCB), jenž velel Col. Charles H. Noble. Dne 6. května 1945 ve 4:30 ráno vyrazil Col. Noble s Troop B 23rd Cavalry Squadron jako předvoj celého CCB. Krátce po páté hodině vyráží zbytek CCB směrem na Plzeň od Stříbra pod vedením Maj. Picketta, který byl pověřen vedením čela útočného konvoje. Konvoj postupoval přes Sulislav, Kozolupy a Křimice. Byl to tedy už druhý "Pickett's Charge" v historii, ale tentokrát s tanky. Maj. Pickett vyčlenil ze své jednotky Task Force A četu tanků od 16th Tank Battalion, která zajišťovala jižní křídlo postupující CCB. Tuto jednotku vedl 1st Lt. Gilbert Casper, podle něhož byl Team Casper pojmenován a směřovala po silnici od Stodu na letiště Plzeň-Bory.

V 8 hodin ráno dorazila Task Force A s Maj. Pickettem v čele na náměstí Republiky v Plzni. O 8 hodin později bylo celé město vyčištěno od zbývajícího odporu. Maj. Pickett později prohlásil v rozhovoru s novinářem, že bitva o Plzeň byl jeho nejjednodušším bojem, ve kterým kdy byl. Během vstupu do města bylo jeho vozidlo napadeno skupinou osmi německých vojáků, z nichž čtyři zabili a zbytek před nimi utekl. Dle jeho výpovědi velel 21 tankům, 1 buldozeru a 1000 vojákům, se kterými dokázal zajmout na 5000 německých vojáků za cenu pouze čtyř zraněných. Zmiňuje, že v jeho jednotce byli pouze tři vojáci, kteří měli předchozí bojové zkušenosti.

"Ve městě samotném došlo k bojům až poté, co náš generál přijal město od českých představitelů na radnici. Poté jsme začali narážet na skupiny esesáků a gestapáků po celém městě. Velkou pomocí nám byli čeští vlastenci, kteří obsadili hlavní vjezdy do města. Bylo jich asi 200, ozbrojení zbraněmi, které sebrali Němcům. Zřídil jsem velitelské stanoviště na radnici a Češi nám hlásili polohu německých jednotek ve městě. Díky tomu jsme mohli podnikat akce, abychom Němce obklíčili, zabili nebo zajali. Bez pomoci Čechů by to nebylo tak jednoduché. Kolem našich hlav létalo ve městě mnoho věcí, zejména kulky z kulometů a ručních zbraní, ale přesto nebyl ani jeden náš voják zabit. společně s výkonným důstojníkem Maj. Johnem W. Girtonem jsme zachránili Škodovku, jednu z největších muničních a zbrojních továren v Evropě, před vyhozením do povětří 600 německými vojáky SS poté, co nás na to upozornili Češi. Vyrazili jsme s tankovou četou a zadrželi jsme je. Jelikož byli v osobních autech, nemohli s tím mnoho udělat. Vyčistili jsme Plzeň a skončili jsme na nejhorším místě ve městě, neměli jsme čas najít vhodné místo pro naše ubytování během dne. Když jsme vyčistili dobrou oblast, ostatní vojáci, kteří nás následovali, obsadili nejlepší místa. Měli jsme ale odměnu, za kterou by ostatní vojáci své palandy rádi vyměnili. Společně s Girtonem jsme si připili na dobytí Plzně několika pořádnými poháry z láhve bourbonu, kterou si Girton od února šetřil právě pro takovou příležitost."

Team Casper obsadil letiště 6. května 1945 v 8:35 ráno a zajal přes 650 vojáků, 97 vojenských letounů a velké množství vozidel a flaků. Již během cesty ve Stodu zajali 500 německých vojáků. Celý Team Casper čítal pouze 25 tankistů (5 tanků Sherman) a 63 pěšáků.

Po válce

Maj. Pickett byl po skončení 2. světové války povýšen na Lieutenant Colonel a nadále zůstává v americké okupační armádě v Evropě. V roce 1947 nastupuje na Infantry School ve Fort Benning v Georgii, kde je instruktorem pro výuku členů obrněných jednotek. Během svého působení na škole publikoval článek "The Regimental Tank Company", který byl vydán v mnoho vojenských časopisech. Na škole setrvává až do začátku války v Koreii v červenci 1950, kdy se připojuje k IX Corps jako velitel obrněných jednotek až do listopadu 1951. Během služby v Koreii obdržel medaili Legion of Merit. Koncem roku 1951 nastupuje na Japonskou vojenskou a námořní akademii jako poradce. Během jeho působení v Japonsku umírá při autonehodě jeho mladší syn George B. Pickett III v pouhých tří letech.

V letech 1953 až 1956 sloužil jako asistent pro oddělení G-3 (plánování vojenských operací) pro Fourth Army v Fort Sam Houston v Texasu, kde byl pověřen vývojem nových konceptů organizace a fungování obrněných divizí. Zároveň v té době začal být přispěvatelem v magazínu National Rifle Association. V roce 1956 dokončil Armed Forces Staff Colledge a byl povýšen na plukovníka (Colonel). Po studiu na škole zůstal jako instruktor ve výzkumu a vývoji až do srpna 1959. Během tohoto období se stal spoluautorem uznávané knihy "The Joint and Combined Officers Manual". Po absolvování studia na National War Colledge ve Washingtonu D.C. se Col. Pickett stal velitelem 2nd Cavalry Regiment, které mělo velitelství v německém Norimberku.

Evropu opouští v červenci 1963 a získává pozici ve Fort Belvoir ve Virginii, kde se stává náčelníkem štábu pro Combat Developments Command. Zároveň je povýšen na Brigadier General. V roce 1966 je Pickett opět povýšen, tentokrát na Major General a stává se velitelem 2nd Infantry Division v Koreji. V květnu 1967 se ujal funkce náměstka ředitele pro operace (J-3) v úřadu Joint Chiefs of Staff. Poté sloužil jako náčelník vojenské poradní skupiny USA pro Filipínskou republiku. Svoji vojenskou službu zakončil jako zástupce velícího generála v 3rd Army. V březnu 1973 opouští armádu a odchází do důchodu. Dále se věnoval publikováním článků v novinách a časopisech a zajímal se o válečnou historii. V lednu 1980 umírá jeho manželka na rakovinu a již v roce 1981 si beru svojí druhou manželku Rachel Copeland Peeples.

George zemřel ve věku 84 let dne 4. ledna 2003 a je pohřben na Greenwood Cemetery v jeho rodném městě Montgomery ve státě Alabama. Georgův vnuk James Pickett pokračuje ve vojenské tradici jejich rodiny a absolvoval West Point v roce 2007.

David Foud, září 2022